Jano, jste v historii další českou štafetou, která zdolala kanál La Manche! 

Ano! Jsme od roku 1975, kdy české štafetové přeplavby zahájili František Venclovský s Janem Novákem, devatenáctou českou štafetou. Co se týče času, jsme historicky v českém pořadí pátí.  Letos jsme byli dokonce nejrychlejší českou štafetou.

Jaké jsou po tomto úspěchu tvoje pocity?

Stále velmi intenzivní a živé. Při jakékoliv vzpomínce na pobyt v Anglii se dojímám a naskakuje mi husí kůže. Jen těžko se mi zatím o zážitcích mluví, ale doufám, že se brzy ve mě dobře usadí. 

Zvládla bys krátce popsat, co všechno jsi v Anglii zažila? 

Strávila jsem se štafetou CZECH RANDOMS v Anglii 10 dnů. Po dvou dnech trénování v moři a čekání na příznivé podmínky nám kapitán lodi Sea Leopard Charter Stuart Glesson přidělil termín startu. Ačkoliv bylo na moři ještě docela větrno, věřil, že naše rychlá štafeta si s nástrahami počasí poradí. Přeplavbu jsme zahajovali na pláži kousek od přístavu v Doveru za silného větru, vln a mlhy. Několik členů štafety zápasilo s nevolností, ale už nebylo cesty zpět. Jak jsme se s plavci po hodině střídali, počasí se podle předpovědi umírnilo, ale přesto moře úplně klidné nebylo. Já jsem stejně jako ostatní plavala dva úseky. Jeden úsek za světla a jeden těsně před francouzským pobřežím potmě, v mlze a za deště. Tam mě dostihly silné pobřežní proudy, zkalená voda, mořské rostliny, které se mi omotávaly kolem krku a paží a očima jsem se setkala s velkou uhynulou olihní. Předpokládalo se, že přeplavbu dokončím, ale proud byl tak silný, že mě  na poslední chvíli musel vystřídat na pokyn kapitána ještě jeden plavec. Jelikož začala nad mořem v naší blízkosti bouřka s četnými blesky, hrozilo riziko, že může kapitán z bezpečnostních důvodů naši přeplavbu ukončit. Tato hrozba se nakonec naštěstí nenaplnila. Francouzské pobřeží bylo zahaleno ve tmě a přistání na Point de la Courtesy, k němuž se musel kolega prodrat nánosy bahna, nebylo podle jeho slov úplně sympatické. Nicméně odvážný a společný cíl to rozhodně byl a stál za to. Byli jsme všichni šťastní!

Pro mě tímto ale dobrodružství zvané La Manche neskončilo. O pár dnů později jsem tuto trasu absolvovala na lodi ještě jednou, a to jako doprovod sólo přeplavby Jakuba "Kačera" Kačerovského, mladého nadějného českého plavce. Zážitek to byl obdobně silný. Jednak proto, že byl Kačer členem i naší štafety. Plaval tedy kanál v jednom týdnu hned dvakrát. A zároveň jeho výkon v nelehkých podmínkách vzbuzoval nesmírný respekt. Také jsem cítila ohromnou zodpovědnost i obavy, aby mu náš podpůrný tým zajistil co nelepší servis a podporu. To vše se naplnilo a dojatí jsme slavili podruhé!

Vypadá to, že to byla docela jízda......

Tak to rozhodně! Zároveň však byla přeplavba kanálu vyvrcholením  roční poctivé plavecké a otužilecké přípravy celé naší štafety.  

A co dál? Uvažuješ po tomto zážitku po dalších plaveckých metách?

No ony se vlastně nabízejí úplně samy. V mezidobí mezi těmito dvěma přeplavbami jsem měla možnost si pod dohledem pověřeného pozorovatele v Doveru s bělostnými útesy v zádech zaplavat kvalifikaci na sólo přeplavbu kanálu. Šlo o plavání po dobu 6 hodin v moři při teplotě do 16°C. A to se mi povedlo. 

Plánuješ tedy sólo přeplavbu? 

To zatím nemám v úmyslu, i když jsem se tímto výkonem vnitřně plavecky posílila. Zaplavat kvalifikaci je jedna věc, ale pro sólo přeplavbu bych musela dále minimálně další rok tvrdě trénovat a to  se jen těžce kloubí s běžným životem. Rozhodně bych ale uvítala další štafetovou přeplavbu. Kanálů, které se dají zdolat je naštěstí na zemi dost:). Štafeta má totiž navíc i sociální rozměr a dá se díky ní narazit na skvělé a inspirativní lidi a to plavci z CZECH RANDOMS (Jakub Kačerovský, Alina Jogl, Gabriela Janoušková, Pavla Vinzensová a Michal Kohoutek) rozhodně jsou!

Co tedy na závěr po tomto silném zážitku dodat? 

Poděkování! Nejužší rodině za podporu, radost, kterou se mnou sdílela a neskutečnou trpělivost, kterou se mnou a s mými tréninky měla. Dvěma Jakubům - plavci Valníčkovi za to, že nás jako štafetu poskládal a podpořil, trenérovi Běželovi za dokonalou plaveckou přípravu a za neochvějnou víru, že to dám.. Fanouškům, kteří mě a zároveň celý tým neúnavně hnali svými vzkazy, telefonáty, zprávami a povzbuzováním dál. Sponzorům, díky kterým se vysoké náklady na přeplavbu staly příznivějšími. A plaveckému oddílu v Krupce za možnost neomezeně trénovat v bazénu. 

Úplně poslední slova však patří všem, kteří mají své sny..  Jejich energie je úžasná, ale zároveň nepřenositelná s nesdělitelná! Neváhejte s nimi, žijte je!